Jsem v porodnici. Otcové přicházejí a odcházejí, já zůstávám. Čas se mi neskutečně vleče. Jsou to pro mě jedny z nejtěžších chvil mého života. Nevím, co se děje uvnitř a nemám jak pomoci. O tom jak jsem se sem dostal si můžete přečíst v prvním nebo druhém dílu.

Druhý den ve stanovený čas opět mířím do Motola. Tentokrát metrem. O mé první cestě si můžete přečíst v prvním dílu.

Když jsem se dozvěděl, že má žena je v porodnici, byl jsem zrovna v práci. Ráno jsme se probudili vedle sebe a žena si stěžovala, že jí není úplně nejlépe a něco divného z ní vyteklo.